Nedávno jsem se tu zmiňoval o tom, že taneční/divadelní festival 4 + 4 dny v pohybu má nejlepší čich na netradiční pražské lokace. Konal se třeba už v bývalém kasinu na Starém městě nebo v budově bývalého Federálního shromáždění.
Skoro stejně dobré nápady (které navíc jistě produkčnímu týmu ušetří mnoho peněz na pronájmu prostor) mívá Prague Bienalle. Poté, co se tato mezinárodní přehlídka výtvarna konala v kancelářském mrakodrapu Microna, letos zavítala do prázdných prostor v areálu Nákladového nádraží Žižkov.
Jak už to na velkých průřezových výstavách bývá, každého návštěvníka osloví jen část vystavených objektů, zatímco mnoho z těch ostatních označí za blbost. Pro mě byla největším zážitkem z letošního bienále díla Chrise Jonese. Chris ve svých prostorových kolážích pokrývá konkrétní předměty vrstvou obrázků, zároveň do nich letlampou či žíravinou (?) tvoří otvory, na jejichž dně vidíme další vrstvu obrázků a útržků textů. Na Žižkově bohužel není vystavena žádná z Chrisových rozměrných prací (např. kůň na našem obrázku), přesto stojí za to si jeho čtyři objekty či obrazy vystavené na bienále detailně prohlížet a prozkoumávat Jonesovy světy uvnitř světů.
Dále na bienále podle mě stojí za to úžasná proměnlivá instalace se zadní projekcí od Jakuba Nepraše a podle očekávání poutavá, ač malinká přehlídka fotografií Miroslava Tichého.
Keine Kommentare:
Kommentar veröffentlichen