Co dělají dnes: Katy Goodman

Katy Goodman zažila relativně největší porci slávy v sestavě americké kapely Vivian Girls, o které jsem tu už několikrát psal. Katy možná není nejlepší baskytaristkou na světě, ale dozajista je nejkrásnější baskytaristkou na světě a to se také počítá.

Vivian Girls se už pravděpodobně na scénu nikdy nevrátí, jejich jednotlivé členky ovšem dále pokračují v jiných projektech. Katy Goodman (jinak také zvaná Kickball Katy) letos vydala novou desku s formací La Sera, která není ani tak stylově vzdálená od Vivian Girls. Tady je singl ze zmíněné desky nazvaný High Notes.

Čtenářská výzva: Pro tento rok mám splněno

Právě jsem letos dočetl svou dvacátou knihu, jinými slovy jsem splnil Čtenářskou výzvu 2016. Jak jsem se popasoval s jednotlivými kategoriemi knih v rámci tohoto projektu, můžete vidět na tomto odkazu.

Od té doby, co jsem přestal na cestě do práce a z práce trávit přes dvě hodiny denně v metru, se má čtecí rychlost značně snížila, a tak skutečnou výzvou se pro mě stane až Čtenářská výzva 2017. Nechci hned dopředu hodit flintu do žita, nicméně pokud bych za rok touto dobou viděl, že mám ještě polovinu před sebou, nebudu se štítit různých triků, jak zbývající kategorie zaplnit. A taky (ne že to na mě povíte) začínám s Výzvou 2017 už teď, předem.

PS: Když procházím profily jiných účastníků Výzvy, nacházím nejen spoustu nesplněných pokusů, ale i udivující příklady toho, kolik různých kategorií se dá zaplnit např. Stephenem Kingem nebo Karlem Čapkem.

Co dělají dnes: The Good, The Bad & The Queen

Dnes je tomu deset let ode dne, kdy o sobě poprvé dala slyšet "superskupina bez názvu," jinak ale též zvaná The Good, The Bad & The Queen. Ačkoliv je zpěvák Damon Albarn zapojen do desítek různých kapel a projektů, tento nenápadný a obecně nedoceněný počin pro mě po letech zůstává jedním z jeho nejpřitažlivějších děl. Je to snad dáno zvýšeným obsahem albarnovských melancholických balad na úkor jakýchkoliv stylových úletů a geniální kombinací těchto písní s výraznou basou Paula Simonona, dříve též člena The Clash. Výbornými ukázkami z dosud jediné desky tohoto uskupení budiž např. Kingdom of Doom či The Bunting Song.

Co dělají členové této formace dnes? Spolu se zřejmě už nevídají, nová deska The Good, The Bad & The Queen je totiž údajně již dva roky napsaná, ovšem zatím nebyla natočena. Přitom pro Damona Albarna jako jednoho z nejaktivnějších hudebníků byl rok 2016 až neobvykle klidný, jedinou jeho letošní novinkou bylo podivné hostování na desce De La Soul.

Tři aktuální songy sahající od Detroitu až po Dolní Věstonice

Poslední dobou to u mě na blogu vypadalo hlavně jako nostalgické lovení vzpomínek. V rámci boje o zachování vlastní relevance ale dnes přicházím s článkem o hudbě, která je aktuální. Tyhle tři skladby jsou u nás doma v posledních týdnech slyšet nejčastěji:

Protomartyr - Born To Be Wine - Protomartyr přicházejí v přestávce mezi alby se skvělou peckou, která nejspíš naznačuje jejich probíhající posun k vazbeným a skřípajícím kytarám. Protomartyr měli většinou zvuk krutě srovnaný, na novém singlu však nastává v kytarách takový bordel, při němž všichni hudební publicisté automaticky sahají k přirovnání k The Jesus and Mary Chain. Píseň "Born To Be Wine" je součástí letošní singlové kolekce Adult Swim. Když se zorientujete v poněkud složitějším rozhraní na jejich webu, najdete tam i spoustu další skvělé hudby a vše je to jako každý rok ke stažení zdarma.

ASAP Jarda - Dirty Morava - Třeba je to všechno jen vtip, ale ASAP Jarda a jeho kolegové z kolektivu Opak Dissu letos jedou jako draci a každý týden přijdou s novým dobrým trackem. Je slyšet aktuální trapový zvuk (v souladu s tím, co jsem psal o stylové proměně hiphopu v minulém příspěvku), Jardův rap plyne navzdory parodicky skuhravému výrazu vlastně celkem profesionálně a není nouze o bezvadné hlášky. Na Moravě mají možná legraci z nás Pražáků, na druhou stranu mě zase hřejí Jardovy buranské rýmy typu "nasedám na fichtla a udělám drifta." Kdysi jsem ostatně taky natočil cosi na podobné téma.

Gucci Mane feat. Kanye West - Pussy Print - V tomto případě jde hlavně o parádní, paranoidně utlumený beat z dílny nadaného producenta Mike Will Made It. Oba rappeři klasicky jedou svůj standard na téma peníze, prachy a dolary, část pozornosti na sebe strhává i samotný název tohoto tracku, nic z toho by však nestačilo bez výborného Mikeova podmazu. Je v tom atmosféra, je v tom šílenství, jsou v tom konec konců i ty kupy bankovek.

Co dělají dnes: Turntablism

Kdysi jsem býval velkým příznivcem turntablismu, čili scratchování desek, čili dýdžejské zručnosti za gramofony. Pokud stále nevíte, o co jde, pomůže třeba toto archivní video.

Na přelomu století byl ještě turntablism přirozenou součástí hiphopu, podobně jako třeba breakdance. Soutěže v turntablismu byly součástí hiphopových akcí a scratchované samply byly základem velkých rapových hitů. Do důsledku to dotáhli hvězdní Beastie Boys, kteří v jednom svém klipu rapovali jen a pouze do scratchů svého dýdžeje Mixmaster Mikea. (Pozn.: Videoklip pochází z roku 1999, Youtube jej datuje chybně).

Turntablismus mi byl vždy sympatický svou snahou o preciznost, pečlivou přípravu a virtuozitu, zatímco rapování jako takové nebylo nikdy o moc víc než jen povídání do rytmu. Tato hudebně-atletická disciplína se nikdy nedočkala masového ohlasu, v Čechách její vrchol nastal v roce 2005, kdy se v Praze konalo světové mistrovství v turntablismu ITF za účasti velkých zahraničních hvězd (počet návštěvníků: přibližně 700 lidí).

Přirozený vývoj hiphopu se však od té doby vydal směrem k syntezátorům a vokodérům a v dnešní hudbě už prakticky žádné scratche neuslyšíte. Turntablismus nejspíš v západním světě ještě do jisté míry přežívá (soudě podle existence nových záznamů na Youtube), dnes už samozřejmě za propojení gramofonů s počítačem, u nás však prakticky vymřel. Odhaduji, že ani velmi důkladná rešerše by neodhalila jedinou turntablistickou akci, která by se v ČR během této dekády konala. Jde o hlubokou minulost, o čemž vypovídá i to, že záznamy z turntablistických akcí podobné tomu z mého prvního odkazu mám všechny na videokazetách.

Co dělají dnes: Chicks on Speed

Dnešní vydání mé pravidelné nostalgické rubriky "Co dělají dnes" nás přenese o deset let zpět, a sice na hudební festival Pohoda 2006. Německá feminní elektro-úderka Chicks on Speed měla tehdy značné zpoždění na příjezdu a já jsem se již smířil s tím, že jejich vystoupení neuvidím. Uspokojený skvělými sety Dizzeeho Rascala, Stereo MCs, Coldcut či Andyho C jsem tedy šel spát. Jakmile jsem se ale probudil hluboko v noci ve svém stanu a uslyšel hudbu Chicks on Speed, probral jsem se, vstal a vyrazil jsem si jejich perfektní show plně užít pod hlavní pódium. Po deseti letech z jejich vystoupení na internetu zbyla tato velmi krátká videoukázka a rovněž velmi krátká zmínka v mé legrační reportáži, kterou jsem z festivalu tehdy publikoval (omluvte prosím diakritiku, která z nějakého důvodu během let z mého článku částečně zmizela).

Chicks on Speed tvoří a vystupují dodnes. Například zahráli i na letošní Pohodě, tentokrát už bohužel bez mé účasti. Svou káru tedy tlačí dál, i když soudě podle statistik na Youtube jsou již značně mimo záběr většinového příznivce elektronické hudby. Pojďme si spolu pustit třeba tuto pěknou dvojjazyčnou skladbu z nejnovějšího alba Chicks on Speed a třeba ji společně dostaneme nad tisíc zhlédnutí.

Citáty týdne - Full Moon

Tento týden vyšlo nové číslo hudebního časopisu Full Moon. Jakkoli sympatický mi je jejich výběr témat, postupem let se stále více rozcházím s jejich subjektivním stylem psaní plným nesoudného přehánění. Z nového vydání Full Moonu jsem zatím přečetl pár článků, už jsem se ale stihl dozvědět, že jistá pořadatelská firma ohlášením pražského koncertu kapely Moderat pro mnohé "potvrdila existenci boha." Ne že by Moderat nebyli sympaťáci, kdysi jsem tu o nich také psal, ale mnohem civilnějším tónem.

Rozum mi zůstává stát i nad odvážným prohlášením na adresu festivalu Obscene Extreme: "Každý, kdo mi kdy padl do rány, už slyšel, že je Obscene nejlepší festival na světě, a zároveň festival, k němuž navzdory jeho hudební vyhraněnosti může vzplanout v podstatě kdokoliv." Dobře, takže jakmile to jednou zkusíte, pravděpodobně se vám to zalíbí, ať už jste dvacetiletý mat-fyzák, nebo padesátiletá manažerka? Obscene Extreme je prostě něco, o čem by potenciálně všichni lidé mohli prohlásit, že je to moc fajn, podobně jako třeba pizza, letní dovolená nebo Pat a Mat? Pojďme si na důkaz tohoto tvrzení pustit ukázku z této akce a posoudit, zda je Obscene Extreme i pro vás tím pravým (upozorňuji, že tento klip samozřejmě není vhodné pouštět v práci).

O nevšední poetice rumunských nížin

Povídková knížka Nížiny od německé autorky Herty Müllerové (pocházející původně z rumunského Banátu) je především dalším skvělým překladovým počinem Radky Denemarkové. Právě díky nadání překladatelky si k nám tyto povídky plné špíny, beznaděje a nuzných, porobených a naprosto unifikovaných bezejmenných aktérů našly cestu ve věrné podobě plné atmosféry a nečekaných slohových výstřelků. Müllerová totiž pro své kroniky banátského bezčasí volí metodu strohého realistického, až naturalistického popisu prošpikovaného místy surrealistickými výjevy. Tak například zakončí svůj popis místních dušičkových zvyků větou "Ve vydlabané tátově hlavě se svíčka prošílela ke konci."

I ony realistické věty ovšem v překladu Denemarkové znějí tak náladotvorně, že je možné mezi nimi náhodně vybírat a poskládat z nich řadu depresivních básniček. Malý příklad:

Z nozder crčela krev.
Dcery si otírají kruhy pod očima.
Táta jde rovně, dnes není opilý.
Bylo poledne a smrt nikde.

Kořalkou páchl pot a páchla moč.
Škrob pálil v řezné ráně.
Poslední zesnulý hlídá hřbitov,
dokud nezemře někdo další.

Povídková sbírka Nížiny je po výborném románu Srdce bestie dalším dílem Herty Müllerové, které lze jen doporučit. V současnosti je tato kniha k dostání v Levných knihách za skvělých 39 Kč.

Co dělají dnes: Doom

Nejspíš to překvapí jen ty z vás, kteří se stejně jako já už počítačovým hrám vůbec nevěnují, nicméně praotec všech 3D stříleček Doom se letos vrátil. A nemyslím tím film s nadějně znějícím názvem The BFG, mám na mysli úplně nový, čtvrtý díl této herní série. Jak je vidět z tohoto videa, nový Doom v grafice za ta léta znatelně pokročil, pro mě však zůstává zásadním Doom 2 nainstalovaný přibližně před dvaceti lety v počítačové učebně našeho gymnázia.

Courtney Barnett se vrací jako lift-girl

Australská písničkářka a rockerka Courtney Barnett se vrací s novým výborným klipem, který je již šestým (!) z jejího loňského alba "Sometimes I Sit and Think, and Sometimes I Just Sit." Šest videoklipů z jedné desky, navíc vydané u malé nezávislé firmy Milk Records, to může svědčit jen o neobyčejném úspěchu. A taky že ano, zmíněná nahrávka je výjimečně zdařilou svěží kolekcí plnou nápadů a energie a do pomyslného éteru Youtube by se v klipové podobě mohl vypustit každý z jedenácti přítomných tracků. Mezi deset nejlepších desek roku Courtneyinu desku zařadili např. Pitchfork, Stereogum či Guardian.

Nejnovější videoklip se jmenuje Elevator Operator a Courtney v něm jakožto obsluha výtahu vozí nejrůznější středně známé hudební persóny (nepoznal jsem ani jednu z nich). Jak sami uvidíte na tomto odkazu, nijak zvlášť se jí v této profesi nedaří, ale není to tak zlé jako v loňském perfektním videu k písni Pedestrian at Best.