Citát týdne – Kdo jsou proboha LMFAO?

„Po slušném nástupu s nafukovací zebrou u zbrusu nového singlu "Sorry For Party Rocking" následovala smršť prakticky zaměnitelných kousků z alb "Party Rock" a "Sorry For Party Rocking" – citát z článku na Musicserveru popisující nadšení a následné zklamání z koncertu jakési formace jménem LMFAO. Mimochodem, název tohoto nejnovějšího dílu z celé výpravné tetralogie textů o LMFAO na Musicserveru zní „Redfooovo pražské shufflení na půl plynu.“

Vítejte v dalším pokračování mého volného sériálu na téma stárnutí (starší příspěvky najdete například tady a tady). Postupem let jsem už pomalu dospěl do fáze, kdy v článcích o mladých hudebních hvězdách rozumím jen spojkám a předložkám. Jako spolehlivý test toho, jestli byste si ještě rozuměli s dnešní mládeží, doporučuji právě onen prolinkovaný článek na Musicserveru. Proč by mě jako čtenáře mělo rozhořčit, že autorka nějaké písně, která by směle mohla konkurovat někomu, o kom jsem také nikdy neslyšel, byla na pozici předskokana vyměněna za někoho, jehož podřadná hodnota oproti výše jmenované mi nedochází? Co si mám dělat z toho, že na koncertu LMFAO nevystupoval SkyBlu, když podle letmého pohledu na Youtube by produkci těch ichtylů nepomohlo ani sólo na valchu v podání Leonarda Cohena? Měl by SkyBlu lépe nafouknutou zebru? Je vůbec pro hudebního kritika možné psát takové věty jako dnešní citát týdne a zachovat přitom vážnou tvář? A kdo vlastně už na začátku čekal, že by vystoupení někoho takového mohlo mít nějaké hudební kvality? Z toho by jeden hodil shuffli!

Bejrút, má panenko!

V minulém příspěvku jsem tu zčistajasna prohlásil amerického písničkáře Beiruta za jednoho z těch, jimž se skládání vloni dařilo úplně nejlíp, a už tu máme jako novinku lahůdkový klip jako důkaz. Video doprovázející výborný kus Vagabond visí na tomto odkazu na Youtube a jeho režiséři Sunset Television pro server Pitchfork přiznávají naprosto evidentní inspiraci prvními filmy Miloše Formana.

Zůstalo mi něco z minulého roku?

Myslím to z pohledu nové hudby, samozřejmě. Vznikla vloni vůbec nějaká alba, na která si ještě za pár let vzpomenu jako na svoje oblíbené desky? Když jsem se probíral tím, co v roce 2011 vyšlo, musím uznat, že jsem našel pár povedených alb, která jsem si celkem oblíbil (v abecedním pořadí):

- Beirut: The Rip Tide
- Dum Dum Girls: Only in Dreams
- Lykke Li: Wounded Rhymes
- Pains of Being Pure at Heart: Belong
- Radiohead: King of Limbs
- Real Estate: Days
- Thurston Moore: Demolished Thoughts

Navzdory tomu ani mezi těmito deskami nemohu žádnou prohlásit za geniální, bezchybnou, nadčasovou, což se mi stává snad poprvé. Slyšel jsem (aspoň částečně) i plno hudby, která vloni sklízela nejlepší recenze (PJ Harvey, St Vincent, Bon Iver, Destroyer, M83), ovšem zejména dva naposledy jmenovaní mou skepsi ještě prohloubili. Letos je k vydání připraveno několik bedlivě očekávaných novinek mých dlouhodobých oblíbenců, tak snad hudební rok 2012 dopadne z mého pohledu lépe než ten předešlý.

Moje minirecenze v dnešní E15 - Still Corners

Z této desky si můžete stáhnout velmi povedený snivý singlík Endless Summer.

Moje nejoblíbenější písničky za posledních pět měsíců

Přehled mých nejhranějších písniček z Winampu je tentokrát kromobyčejně reprezentativní – naposledy jsem statistiky mazal na začátku září. Jak vidno, během postupného ochlazování o 35 stupňů zabíralo u nás nejlépe chladné klikání a hučení geniálního Buriala, severský půvab podivné Karin Dreijer Andersson a ta největší injekce optimismu, která zabírá i při arktických mrazech, v podání New Order. Odkazy vedou na mé nedávné příspěvky, v nichž jsem tyto písně dával ke stažení.

1. Burial – Street Halo
2. dEUS feat. K.D. Andersson – Slow
3. New Order – Bizarre Love Triangle
4. New Order – Krafty
5. Burial – UK
6. Dum Dum Girls – Bedroom Eyes
7. Patrick Wolf – The City
8. Lykke Li – I Follow Rivers
9. Divine Comedy – Lady of a Certain Age
10. The Cure – Prayers for Rain

Moje minirecenze v dnešní E15 – Real Estate

Mou nadšenou noticku k poslednímu albu od Real Estate najdete v dnešním vydání deníku E15, které je jako vždy v elektronické podobě dostupné na e15.cz. Jako hudební ukázku doporučuji například píseň Green Aisles:

Real Estate - Green Aisles by DominoRecordCo

The Flaming Year – Poslechněte si novou skladbu natočenou se Siri a Erykou Badu

Jak jsem tu psal v lednu, Flaming Lips chystají na tento rok další příval nových skladeb natočených spolu s dalšími známými umělci. Těmito, ehm, umělci v novém kosmickém tracku Now I Understand jsou virtuální entita Siri (známá z nejnovějšího dílu seriálu Big Bang Theory) a soulová zpěvačka Erykah Badu. Poslechnout si to můžete přímo zde:

Vtip ke dnešní premiéře filmu Nebezpečná metoda

(po kliknutí se obrázek zvětší)

Misfits vs. The Walking Dead – souboj seriálů

Během minulého měsíce jsem nedělal nic moc jiného, než že jsem se koukal na seriály Misfits a The Walking Dead. Pokud je ještě neznáte, sepsal jsem o nich pár slov.

Misfits – 90% - Pořad z produkce britské stanice E4 sleduje skupinku londýnských teenagerů, kteří musí za své nejrůznější přestupky pykat při veřejných pracech. Než se ale stihnou pořádně se navzájem seznámit / vyspat, přijde prudká bouřka a obdaří je superhrdinskými schopnostmi. Typicky ofrněné spratky samozřejmě hrdinství nezajímá a klidně by se dál zpruzeně flákali při natírání zdí komunitního centra nebo sbírání odpadků na ulicích fiktivního londýnského předměstí... kdyby ovšem superschopnosti nezískala i spousta dalších lidí, kteří jim půjdou po krku.

Nejcennější na Misfits je to, jak brilantně se jim podařilo vykreslit postavy, které by mi už skoro měly být cizí a kterými bych měl z pozice starší generace opovrhovat, přesto mi připadají cool, chápu je a cítím s nimi. Tak dobrý scénář nemohl psát někdo, komu je taky osmnáct, ovšem podařilo se mu vystihnout humor pěti drzých floutků, včetně jejich těžko srozumitelného slangu, smíchat jej s jejich osobními tužbami a trápeními a to vše sevřít do žánru thrilleru. Navíc všichni mladí herci hrají naprosto úžasně.

Devadesát procent dávám první sérii, druhou sezónou se sice proplétá velice neotřelá love story, jinak se podle mě ale vytrácí cokoliv jiného, co by jednotlivé epizody propojovalo.

The Walking Dead – 70% - Pilotní díl této post-apokalyptické zombařiny od Franka Darabonta (Vykoupení z věznice Shawshank) je dechberoucí. Policista se probere z kómatu v opuštěné nemocnici a pokouší se prostřílet se skrz hladové nemrtvé ke komukoliv dalšímu, kdo ještě přežil. Funguje to jako slasher i jako osobní drama.

Bohužel když se ve druhém díle dostane do komunity přeživších, děj výrazně ubere na akčních scénách a členové nové vytvořeného společenství mezi sebou vzrušeně řeší takové ty věci, které zajímají Američany. První dodatek ústavy, druhý dodatek ústavy, taky pátý, čtrnáctý a tak. A čím víc spolu postavy soucítí a hádají se o to, na co má kdo v západní společnosti i po globální katastrofě právo, stávají se pouze dvojrozměrnými nositeli amerických hodnot. V každém díle se ale objeví aspoň malý střípek zajímavé situace, takže nakonec dávám první sérii Walking Dead sedmdesát procent, i když lépe by šla daná premisa využít k akci ve stylu Smrtonosné pasti.

Film s Arcade Fire v kinu Světozor

V rámci festivalu krátkých filmů Prague Shorts, který právě probíhá v pražském kinu Světozor, bude promítán i snímek „Scenes from the Suburbs.“ Režisér Spike Jonze se v tomto bezmála půlhodinovém díle nechal inspirovat vynikající poslední deskou mých oblíbených Arcade Fire. Přehlídka Spika Jonze čítající kromě tohoto filmu i dva další snímky poběží ve Světozoru dnes od 20:30 nebo tuto neděli od 15:00.