Citát týdne – Pitchfork recenzuje novou desku Davida Bowieho

"This is what happens to rock stars, right? They age, they wither, and they eventually play 30-year-old songs to 50-year-old people who are doing their best to avoid nostalgia's bittersweet aftertaste while nursing an $11 Bud in the back of a basketball arena. Bowie could've gone that route. He didn't" - Ryan Dombal, Pitchfork

Jen krátká ukázka ze zatím nejlepší hudební recenze, kterou jsem letos četl – najdete ji na tomto odkazu. Autor tu erudovaně a poutavě shrnuje Bowieho hudební dráhu a velmi přesně vystihuje, čím byl David Bowie vždy výjimečný a jak se tato výjimečnost odráží ještě dnes.

Byl Steve Jobs šťastný?

Newton College, vysoká škola managementu a psychologie, přišla s ohromujícím reklamním sloganem: “Byl Steve Jobs šťastný?” Vidět ho, spolu s podobnými kryptickými sděleními od Newton College, můžete například ve vestibulech metra. Demencí svého sloganu se Newtonům podařilo předčit jinou soukromou školu hlásající “Neruda není váš soused.”

Pomineme nyní, že vysoká škola, která si v minulosti na svůj billboard stejně bezdůvodně dala i Václava Klause, nyní zneužívá dobrého jména zakladatele firmy Apple Stevea Jobse. Tentokrát je jejich sdělení natolik off-topic, že si můžeme domyslet několik různých možností, co tím asi chtěli říct.

- Newton College má velice pokročilý výzkumný program, podařilo se jim sestavit počítačovou simulaci Stevea Jobse, jehož pomocí zkoumají motivy jeho podnikatelské kariéry. Již brzy se svět z výsledků tohoto výzkumu dočká odpovědi na otázku, která trápí snad každého z nás: “Byl Steve Jobs šťastný?”

- Newton College do svých učeben a studoven nakoupilo mnoho počítačů značky Apple. Pokud náhodou nebyl Steve Jobs za svého života šťastný, budou mít aspoň radost jeho dědicové, protože cena akcií Applu díky této obrovské zakázce stoupá. Zároveň tato zakázka ospravedlňuje jinak jistě neoprávněné použití Jobsova jména v této reklamě.

- Newton College z vás udělá takového podnikatelského génia, jakým byl Steve Jobs, a díky tomu pak budete šťastní.

Třetí, zřejmě nejpravděpodobnější varianta počítá s tím, že hyperinteligentní lidé úspěšní ve svém oboru jsou automaticky také velice šťastní. Nemusí to tak být pokaždé. Jak řekl Ernest Hemingway, “štěstí je u inteligentních lidí tím nejzřídkavějším jevem, který znám.” Ještě více přehnaná je však představa, že nějaká škola dokáže každý rok vychovat stovky nových Jobsů. Vždy to budou z 99 % spíše jen lidé, kteří si o sobě myslí, že jsou Steve Jobs, což je obrovský rozdíl.

Citát týdne - Babovřesky

„Troškova sociologická sonda do života zdánlivě malebné jihočeské vesnice navazuje v mnohém na uznávané satirické majstrštyky jako Slunce, seno, erotika a Kameňák 3. Ještě je ovšem překonává touto mistrně odpozorovanou analýzou dysfunkčních mezilidských vztahů na českém venkově, které byly nejprve poznamenány nespravedlivým terorem kolektivizace, aby se po revoluci díky globalizaci, zemědělskému diktátu Evropy a přesunu obyvatel do měst ztratila zcela vazba vesničanů k selským tradicím a morálním hodnotám předků.

Bravurní nápad s falešnými závěrečnými titulky čtvrt hodiny před koncem nebo přepjatý happyend, který se podle všeho odehrává pouze v hlavách hlavních hrdinů, řadí Trošku mezi narativní experimentátory typu Charlieho Kaufmana“ – Jan Gregor, Aktuálně.cz

Livertek - Patrick Wolf

Dnes večer v naší stověžaté metropoli vystoupí dvě osobnosti, které představují světovou špičku každý ve svém hudebním mikro-žánru: Patrick Wolf a John Cale.

Já se vypravím na Patricka a jeho akustické vystoupení v Paláci Akropolis, proto je jen logické, že si dnes v pravidelné rubrice Livertek doporučíme jednu z dalších jeho šarád. Před nedávnem se Patrick Wolf vydal do kanceláře hudebního časopisu NME a spolu se dvěma dalšími muzikanty zahrál mimo jiné svou píseň Wolf Song. Po celou dobu svého komorního koncertu měl Patrick na sobě středověkou drátěnou košili, což značí, že byl připraven na všechny alternativy. Znáte to, když se u nás chlapi poperou...

Jinak jsem se rozhodl, že zvolníme tempo téhle mojí srdcové jaterní rubriky, aby se tu objevovalo i něco jiného než jenom Livertek. Ode dneška se tu Livertek bude objevovat jen každý poslední čtvrtek v měsíci a shrne, které živé záznamy se mi za posledních pár týdnů nejvíc líbily (i když jich třeba bude víc najednou).

Televizní mini-série Black Mirror se dočkala dalších dílů

Ve vysílání britské televize Channel 4 tento měsíc figuruje nová trojice dílů úžasné dystopické série Black Mirror. Už se nemůžu dočkat, až to uvidím!

Varování před moderní technologií, která se obrátí proti člověku, to je nejčastější motiv v žánru sci-fi už více než sto let. Jde spíš o to, jak bezvadně se tohoto tématu tvůrčí tým zhostil ve třech samostatných dílech, které spolu tvoří první sérii Black Mirror. U nás byla tato série k vidění mimo jiné v rámci Fresh Film Festu, o co v ní šlo?

V prvním díle se na YouTube objeví hrozba teroristy/únosce, který požaduje, aby britský ministerský předseda v přímém přenosu, ehm, pomiloval prase. Díky sociálním sítím se o tomto zvláštním požadavku ihned dozví celý národ, který lační po informacích, sdílí reakce a sleduje vývoj aféry v reálném čase.

Ve dvojce sledujeme společnost, v níž lidé žijí sami ve svých buňkách nepřetržitě bombardováni reklamami, videohrami a talentovými soutěžemi. Na živobytí si vydělávají každodenním dřením na rotopedu a sní o tom, že si vydělají na vstupenku na pódium talentové show, stanou se hvězdou a už nikdy nebudou muset dřít.

V třetím díle první série sledujeme lidi osazené implantátem, který nahrává a uchovává všechno, co kdy zažili. Na první pohled pěkná možnost kdykoliv si znovu přehrát, zpomalit či zazoomovat cokoliv ze svého života ve skutečnosti přinese zhoubu žárlivému a umanutému zbohatlíkovi.

První sezóna Black Mirror byla zpracována do moderního britského stylu, nad kterým jsme mohli žasnout již v seriálech Misfits a Sherlock. Pokud přistoupíte na mírnou metaforu, v Black Mirror se zatím neobjevilo nic, co bychom mohli považovat za nemožné, a tak se dokonce zdráhám označit seriál za sci-fi. Tvůrcům se naopak podařilo velmi výstižně vykreslit společnost neustále hledající rozptýlení a efektní zábavu a preferující virtuální vztahy nad skutečnými. Zejména mezi epizodními postavami v prvním a druhém díle najdeme desítky cenných momentů, které geniálně charakterizují myšlení, motivy a tužby současných lidí. Snad bude mít Charlie Brooker a jeho tým i ve druhé sezóně stejně šťastnou ruku.

Livertek - The xx

Moje pravidelná čtvrteční rubrika Livertek je oslavou naživo hrané a zpívané hudby a těžko bych pro ni tentokrát našel lepší obsah než právě The xx. Už dlouho jsem neviděl kapelu, která by dokázala naživo tak přesně reprodukovat to, co je slyšet na albu. Řeknete si asi, že při tom jejich minimalismu to asi není nic složitého, ale zkuste si to doma.

"Ex Ex" v názvu znamená "Ex-lovers" a o tom je celý jejich štyk. Tiché citlivé písně o životě po rozchodu. V tomto záznamu, který The xx před týdnem nahráli pro americký veřejnoprávní rozhlas, se dočkáme dvou skladeb z nového alba Co-Exist.

Výstava v Meet Factory rekapituluje Pussy Riot a jejich předchůdce

Dnes jsem navštívil jednu z nejsilnějších výstav v našem hlavním městě za delší dobu, přehlídku Pussy Riot a ruská tradice uměleckého vzdoru, která poběží až do 24. března ve smíchovské Meet Factory (vstupné je dobrovolné).

Na výstavě je samozřejmě v nekonečné smyčce ke shlédnutí známý klip z vystoupení Pussy Riot v moskevském chrámu (který i s odstupem času působí stejně silně), ale hlavně je zde mnoho dalších fotografií, ilustrací a krátkých filmů, které dávají tento veřejný akt do širších souvislostí. Ukazuje se, že Pussy Riot nebyly jediné, které se ozvaly proti putinovskému Rusku a byly za to perzekuovány. Jako by původně londýnský punk a vídeňský akcionismus konečně našel smysl v Moskvě, protože na rozdíl od Británie či Rakouska v Rusku opravdu je proti čemu protestovat.

Livertek - Suede

Nedávno jsem se tu zmínil, jak jsem vcelku nahodile přišel k zalíbení v kapele Suede, a dnes si pustíme jejich čerstvý koncertní klip. Brett Anderson a jeho postarší kolegové to stále umí dobře rozbalit, jak dokazuje i záznam jejich vystoupení pro stanici BBC6. Na tomto odkazu pro dnešek doporučuji jejich novou pecku It Starts and Ends with you.

Livertek - Pulp

Ještě jsem z hlavy nestačil vyhnat Davida Byrna, kterého jsem vám doporučil minulý čtvrtek, a už je tu další vydání mé jaterní rubriky. Tentokrát jsem zvolil Pulp a jejich první vystoupení v televizi po deseti letech. A navíc hned s novou skladbou!

V tomto klipu z pořadu Jonathana Rosse se kapela parádně pustila do novinky After You. Super-elegantní Jarvis Cocker v jejím refrénu zpívá “From disco to disco, from Safeway to Tesco,” a vyjadřuje tak jistý životní styl, s nímž se velice snadno dokážu ztotožnit :-)

Český hudebník Kakapo natočil album pro ohrožené papoušky

Kytarista Jakub Pech působící pod jménem Kakapo se pustil do aktivity, která v našich končinách stále ještě není úplně běžná. Celý výtěžek ze své nové nahrávky, kterou právě vlastními silami natočil, věnuje na dobročinné účely, konkrétně na pomoc ohroženému druhu papoušků, podle nichž svůj projekt pojmenoval.

Kakapo soví (Strigops habroptila) působí mezi ostatními papoušky podobně nezvykle jako muzikant stejného jména. Ten první žije jen na jednom místě na světě, nelétá, dožívá se nezvykle dlouhého věku a v dospělosti váží až čtyři kila. Ten druhý tvoří těžce psychedelickou hudbu vycházející v našich podmínkách z pavlíčkovské tradice, mimo naše hranice bychom mohli hledat pojítka s Captainem Beefheartem. Pět euro, kterými na Bandcampu přispějete tomu druhému, následně pomohou tomu prvnímu (respektive společnosti Kakapo Recovery Organization) – viz tento odkaz.