Sdílený skupinový zážitek zůstává jedním z hlavních důvodů, proč je lepší jít do kina než sedět doma u televize. Asi jako když všem padesáti divákům v kině Mat zatrne v jeden velký okamžik překvapení a znechucení zároveň. Samozřejmě vám neprozradím, o čem daný moment v novém filmu Vedlejší účinky je, abyste ho taky nečekali. Nečekat ho můžete v osmnácté minutě, když se hlavní mužský hrdina chce projet na koni... (Nebojte, jen si dělám legraci. Ve skutečnosti je tenhle spoiler z filmu Bílá stuha.)
Americký snímek Vedlejší účinky potěší příznivce filmů z psychologického a psychiatrického prostředí (od Přeletu nad kukaččím hnízdem po Nebezpečnou metodu). Hlavní hrdinka, mladá newyorská designérka, se nenachází v úplně ideální životní situaci, a jak se postupně dozvídáme, už předtím byla se svou psychikou na štíru. Vyhledá tedy psychologa, který jí na její deprese předepíše léky, pak ještě jiné léky a k tomu i trochu nové experimentální medicíny. A když se do toho připlete zákon, nemůžeme si už být jisti, kdo je tady nemocný, kdo je svině a kdo za co může. To vše samozřejmě (odehrává se to přece v New Yorku) v kulisách nákladných korporátních banketů a farmaceutického lobbingu.
Otazníky o duševním stavu postav u nás podporuje i subjektivně vedená kamera, jež častokrát během záběru přeostřuje nebo čeká, až se herec přiblíží do správné vzdálenosti. Steven Soderbergh výborně kočíruje tempo filmu, které se postupně rozjíždí z plíživě zádumčivého začátku až do hektického finále, kdy už jde o bytí a nebytí všech výraznějších postav. Rooney Mara je v roli duševně rozhozené holky z kanceláře velmi dobrá (a skoro se blíží výkonu Kirsten Dunst v Melancholii), standardně kvalitní je i Jude Law jako její psycholog. I díky nim jsou Vedlejší účinky nadprůměrnou žánrovkou plnou dramatických zvratů a utajených skutečností k rozplétání.
Keine Kommentare:
Kommentar veröffentlichen