Mám pro vás novou povídku!

A koukám, že mi ji už i zfilmovali :) Když se mi ozvete, pošlu vám ji do mailu.

Who’s bad???

Nové reklamy na Google jsou vlastně jedny z nejlepších, co jsem letos viděl. Je na nich vždycky šest dialogových okének z Googlu a my si máme domyslet, která známá osobnost je vyplňovala. A například představa Oldřicha Nového, jak se sklání nad laptopem, naťuká „jak elegantně zmizet z podniku“ a vypadne mu „Zavřete oči, odcházím“ je prostě neodolatelná. Přesto je svůdně jednoduché vytvářet další verze, takže jsem jednu udělal i já, here it is … nebo spíš this is it :-)

Twilight sága: Intimní osvětlení

Tohle by mohl být citát týdne, kdyby se to neobešlo úplně beze slov - Recenze Františka Fuky na Twilight

True Norwegian Black Metal

Tak tohle mohla být vynikající a legrační výstava. Fotograf Peter Beste strávil několik let v komunitě metalových vikingů s obrácenými krucifixy. Ale teď už je to pryč, jenom se dá pár fotek najít na Googlu…

Dnešní den patří Morrisseymu…

…a recenzi na jeho novou kompilaci v deníku E15.

When you look at me
Failure is all that you see.
I discipline my days just like
Christian Dior…

Duha v Brně

Proboha!... ty barvy!... ty blesky!... to logo!... ten název edice!… radši ho sem nebudu vypisovat, ještě by se sem zase namontoval nějakej prasák z Polska přes full-textový vyhledávání!... tohle je prostě hustý… are you gonna go my gay?…autor by měl dostat Nobelem přes hlavu!… Goncourtem!... Chalupeckým!

Laibach – Life is Life

To se musí vidět, naprosto esenciální předělávka! Největší hudební perverze osmdesátých let se setkává s … druhou největší hudební perverzí osmdesátých let :)

Why so serious?

Ráááádio Impuls dalo svých posluchačům k výročí 17. listopadu pěkný dárek a vysílalo, jako by bylo o dvacet let méně. Takže vlastně stejně, jenom zprávy byly jinak. Já jsem jim k tomu udělal návrh na reklamu.

Anonymita internetu

Většina amatérských blogů by se bála zveřejnit svoji návštěvnost, já do toho klidně půjdu…

Kdybych znovu psal bakalářku o internetu, tak bych asi poznamenal, že internet lidem umožnil okamžitý přístup k nekonečnému množství informací odkudkoliv na světě, na druhou stranu je těch informací taková záplava, že většina z nich se stejně dostane k tolika lidem jako zaprášená kniha v nějaké univerzitní knihovně.

Svůj blog jsem zakládal jako soukromou věc a trochu jsem se bál, že mi sem budou chodit i cizí lidi. Něco jako Hospoda Na Mýtince. Po měsíci můžu říct, že mi to vyšlo, pořád jsme já a moje soukromí viditelní jen pro ty, kterým jsem svěřil odkaz. Jenom sem jednou přes Google zavítal někdo z Polska (not set) přes klíčové slovo, které se tu stydím opakovat, a pak ještě někdo z Beverly (psal jsem tu přece jednou o Brendě a Brandonovi, že jo). Drtivou většinu přístupů z Prahy však tvořím já, Madrid, to jsem taky já, jedině Mladá Boleslav je pro mě záhadou. Chyba na Google Analytics? Byl někdo z mých věrných čtenářů na výletě v Boleslavi? Jak tam bylo? Přivezli jste mi dárek? Víte přece, že řídit neumím…

Down is the new up, emo is the new hiphop

Když u mě naposledy byli na návštěvě rodiče, ptali se mě na emo a nejspíš i trochu sondovali, zda jsem něčemu takovému nepropadnul. Prý někde četli, že je to nové odvětví hiphopu věnující se sebeničení :-) Dobře, teď není rok 2007, to je jedna věc, ale hlavně emo a hiphop nemají vůbec nic společného, jak ilustruje vtip nad tímhle postem (click to enlarge)

PS: Den poté jsem navštívil prarodiče a dostal jsem od nich k narozkám bonboniéru. Zahrál jsem si takovou hru, že když ji otočím dnem vzhůru, za jak dlouho najdu mezi popisky sousloví „Lidl Stiftung.“ Svůj rekord jsem nepřekonal, bylo to pět vteřin. Tak tohle je emo…