O víkendu jsem se zašel podívat na zbrusu novou
retrospektivní výstavu Jana Švankmajera nazvanou Možnosti dialogu. Stovky a
stovky obrázků, fotek, videoukázek, plastik, filmových rekvizit a obskurních relikvií
nemohly zklamat – na tuto vynikající výstavu vám jedna hodina stačit nebude.
Jan Švankmajer je jeden z mála žijících géniů českého
umění. Nezdolný solitér. Studovaný zvrhlík. Neobyčejně technicky zručný a pilný
rytíř imaginace. Pustíte si jeden z jeho krátkých animovaných filmů a
podivíte se nad tím, jakými neobvyklými cestami se ubírá Švankmajerovo myšlení
a zároveň kolik práce to muselo dát, dostat jeho představy před kameru.
Podobného žasnutí a nevěřícného zírání vás na výstavě čeká stokrát tolik. Ve
vitrínách vycpaně civí falešné želvy skládající se z deseti různých
zvířecích náhradních dílů, na zdech visí alternativní verze přírodopisu a mapy
měst, které mají nohy a lidské vnitřnosti (pozn. zbožňuju mapy), zpoza rohu
vrčí dvoumetrový masturbační automat a hýbe umělou rukou dopředu a dozadu, z desetkrát
zvětšeného loutkového divadla na vás mrtvě zírají hrozivé dřevěné loutky z Lekce
Faust a celou stěnu zakrývá mohutný démonický portál z Jámy a kyvadla,
kterému ve filmu žhnuly oči.
To vše je rozdělené do tématických okruhů, většinou je jedna
místnost věnována jednomu Švankmajerovu filmu a v každé z nich mi spadla
čelist (ke konci výstavy jsem si ji už radši přestal nasazovat). Pokud na
výstavách chcete vidět „krásné“ umění, tak se tu mezi všemi těmi výstřižky z porna
a chobotnicemi konvertovanými na lišky asi nebudete cítit úplně příjemně,
nicméně každý musí kvitovat špičkovou řemeslnou úroveň všeho, co Jan Švankmajer
dělá. Nedostatek, spára či fušerství se tu nikde nenajde ani pod lupou.
Výstava Možnosti dialogu je rájem pro surrealisty a
libertiny, v němž je možné strávit přes dvě hodiny a perfektně si to
užívat (a zbytek dne se můžete v rámci výstavy dívat na všechny puštěné
filmy). Některé výstavní podniky se snaží hledat nová pojítka mezi umělci,
dávat do souvislostí nečekané nebo nabízet nový náhled na umělce. Lidé z Galerie
Hlavního města Prahy se o žádnou přidanou hodnotu nesnažili, stačilo jen
zajistit co nejvíce mistrových děl a úspěch je zaručen. Švankmajerovo portfolio
je tak výborné, že kvalita výstavy je přímo úměrná jen počtu vystavených kusů. Jedna
místnost znamená nečekanou dávku potěšení při procházce Prahou, čtyři místnosti
by vydaly na velmi slušný zážitek, přibližně dvacet místností v Domě U
Kamenného zvonu, to už je too big to fail. Kolosální kolekce.
Keine Kommentare:
Kommentar veröffentlichen