Grafikon – Komerční pes

Jak asi sami poznáváte, masožravec v prostředku jedné z mých starších koláží je v ráji (v Edenu) díky akční nabídce z Tesca. Tak jako všechny předešlé obrázky z mé rubriky Grafikon, i tento se dá rozkliknout do větší velikosti.

Český hudební festival expanduje na tři další kontinenty

Jeden z hudebně nejostřejších českých festivalů Obscene Extreme (s tradicí od roku 1999) se příští rok kromě Trutnova odehraje také v Mexico City, Jakartě a Melbourne. Co na tom, že na programu se objevují pro většinové publikum značně nelákavá jména jako Cephalic Carnage, Visceral Bleeding nebo Decrepit Birth. I když Obscene Extreme stojí mimo hlavní proud, jde o český kulturní podnik, který si získal celosvětový respekt a je zralý na vývoz, a to se o nejvíce propagovaných českých festivalech prohlásit nedá.

Pět nejočekávanějších koncertů tohoto podzimu

Hudební festivaly letošních prázdnin, které se zapíší do dějin jako léto bez jediného pěkného a slunečného víkendu, plus minus neslavně skončily a je čas přesunout se do klubů. Z podzimního kalendáře jsem vybral pět dnů, na které byste se měli nejvíc těšit, pokud máte stejný hudební vkus jako já.

- 29. října - Zatímco následujících čtyřicet dní je spojeno s několika vcelku nadějnými vystoupeními islandských elektronických mrazíků a křehkých klavíristek, ta pravá očekávání s sebou nese až Amanda Palmer. Opravdu pro ni budou hrát čeští muzikanti? Bude vystupovat nahá, tak jako v klipu pro Flaming Lips? Uvidíme v Paláci Akropolis.

- 4. listopadu - Komu připadá všechna alternativní hudba příliš depresivní nebo artová, vyhlíží pražskou premiéru The Pains of Being Pure at Heart. Jejich hurá písničky jsem před lety naživo okusil v polských Myslowitzích a věřím, že ani jejich novější materiál v Meet Factory nezklame.

- 12. listopadu - Jejda, Beach House a Orbital v jeden den! Nebude to lehká volba, protože obě formace mám moc rád. Na jedné straně první české vystoupení zádumčivých soulových mazlíků, které bude určitě skýtat nepřekonatelnou atmosféru, na straně druhé další příležitost pořadatelského týmu stojícího za Rock for People podruhé lidem prodat hvězdy, které měly vystoupit už na jejich festivalu. Navíc nevětraná Lucerna plná lidí dokáže i v listopadu evokovat parní letní den. Pokud ale jde o samotné Orbital, kvůli nim bych se tam vydal.

- 27. listopadu - Ke koncertu Swans mám ještě komplikovanější vztah než k Orbital v Lucerně. Swans jsou velmi velmi dobří, ale hrají velmi velmi nahlas. Na současném turné hrají výlučně ze své údajně nejlepší desky za třicet let na scéně a už v několika recenzích jsem četl zmínky o nejlepší koncertní kapele na světě, ale jít na jejich show znamená buď si vzít ucpávky do uší, nebo ohluchnout. Z tohoto minutového sestřihu si můžete udělat obrázek o tom, co se na jejich koncertech děje.

- 14. prosince - Přestože recenze na novou desku japonských Mono nejsou nijak jásavé, jejich koncert na Dobešce bude stát za to. Hrají pořád tu samou písničku a při domácím poslechu už to začíná být nuda, ale naživo se tento handicap utopí v nekonečných gradacích a rozmáchlých romantických nájezdech.

Grafikon - Paris

Žena ve všech ročních obdobích, takové je téma mé další koláže :-)

Citát týdne – Nejhorší hipsterské kapely

„This gang of overgrown children aren't just hipsters, they're hippie-sters: A double whammy of annoying that melds the folly and creepiness of a hippie cult with the semi-ironic pretension of a hipster's attempt at spirituality“ – Andrea Domanick z týdeníku LA Weekly popisuje, co je špatně s hudební formací Edward Sharpe and The Magnetic Zeros.

Na webu LA Weekly stojí za přečtení článek o nejhorších kapelách pro hipstery. I očividně neférové urážky kvalitní hudby, kterou sám poslouchám, mohou být po čertech zábavné čtení (viz také moje nedávné citace z magazínu Word na adresu Johna Lennona a Pink Floyd).

Grafikon – Dobře jsi věděl, do čeho jdeš

Pro tuto koláž jsem použil plán jednoho evropského města. Kdo pozná, o jaké město jde, má u mě panáka.

Citát týdne – Brutal assault with urine

„Nebyli jsme tak ušetřeni momentů, kdy se někteří jali vyprázdnit svá střeva přímo mezi lidmi v areálu, případně pomočili ostatní ve frontě na pivo“ – Matěj Bílý z Musicserveru popisuje svůj zážitek s návštěvníky metalového festivalu Brutal Assault. Dobře, že se tenhle nový zvyk ještě nepřenesl na Colours of Ostrava, případně že na sebe zatím ještě lidé nemočí v kinech nebo divadlech...

Jinak docela chápu, do jakých potíží se v takových případech dostává autor reportáže. I já jsem často musel pro jevy, které náhodnému čtenáři přijdou extrémní, hledat vhodné eufemizmy znějící jako z odborné studie (i když jsem nikdy nemusel zajít až k „jali se vyprázdnit svá střeva“).

Grafikon - Jak žijeme?

V dnešním díle mého seriálu Grafikon uvádím jednu ze svých koláží z letošní zimy a tak jako všechny ostatní si i tuto můžete rozkliknout/stáhnout do většího rozlišení.

Moje festivalové léto – Iggy, Wayne a pár hradeckých lejn

Po několika měsících dychtivého hltání novinek o obsazení letošních festivalů jsem si zvolil celkem tři akce. Rock for People v Hradci Králové mi dokázal jen to, že program nabitý hvězdami ještě nemusí sám o sobě znamenat, že kterékoliv z nich uvidím, a že varování meteorologů před bouřkami se nemají brát na lehkou váhu. Ty druhé dva festy se povedly.

Jak jsem na tomto blogu pravidelně ohlašoval, na Colours of Ostrava jsem jel předně na Flaming Lips. Moje návštěva v Ostravě (stejně jako v Hradci a Katowicích) nakonec byla kvůli nepřízni počasí jen jednodenní, vychutnal jsem si ji ale maximálně. Parta kolem Wayna Coyna všechny odrovnala svou bombastickou prezentací, já jsem si zase (jako zkušený flejmingář) o to víc mohl vychutnat živé provedení vyspejslých novinek jako Ashes in the Air, Is David Bowie Dying? a dalších. Předtím mě naprosto dojal Antony, k tomu pár šikovných kapel na vedlejším pódiu, patnáctka Ostravar, hnusně-krásný nový areál, prohlídka vysoké pece, příjemné publikum, kinosál, diskusní sál, taneční sál…

The Stooges se nedají dostatečně popsat slovy. Chvíle, kdy se na katowickém Off Festivalu vypne podkresová hudba a ve vteřině se do drzého rachotu kytar přiřítí Iggy Pop a spustí dokonalou pecku Raw Power, se nedá jen tak nakoukat na Youtube. Musí se prožít. V sestavě kapely už pár let opět figuruje James Williamson, takže se těžiště setlistu v porovnání s koncertem v Praze posouvá směrem pryč od prvních dvou alb a od novodobých nahrávek. I bez nátěrů jako Loose, 1969 nebo Down on the Street to funguje dokonale a to i při méně provařených kusech. Pár hodin předtím precizní Baroness strhnou na svou stranu i tisíce ne-metalistů a Thurston Moore dává na svou akustickou tvorbu zapomenout už po první skladbě a hobluje struny tak, jak se na praotce hoblingu sluší a patří. Na Offu nebylo všechno fajn. Hlavně rozdělení areálu na místo pro požívání nápojů a požívání hudby a nutnost platit bony s sebou nesou značné nepříjemnosti, ovšem všechny povedené koncerty letošního ročníku dávají na takové maličkosti zapomenout.

Grafikon – Spiderman

V dnešním pokračování seriálu o mých kolážích se vracíme k úplně prvnímu obrázku, který jsem (tak jako všechny ostatní v rubrice Grafikon) udělal jen za pomoci nůžek a lepidla.